Každý má svou vlatní cestu po níž kráčí.

Alfou a omegou života člověka jsou vztahy. Žijeme je každý den. Všichni si přejeme žít naplněné vztahy s partnerem, rodinou, přáteli, se světem. Přirozeně toužíme po vtazích plné lásky, soucitu porozumění a úcty. A můžeme je žít. Pokud tu lásku, soucit porozumění a úctu dáme v první řadě sami sobě. Když nalezneme svoji přirozenost a staneme se člověkem, kterým máme být, pak se stáváme KLÍČEM. Klíčem odemykáme svůj potenciál. Žijeme sebe. Cestas k vlastní přirozenosti, je cesta k uzdravení. Člověk má moc uzdravit sám sebe, ale nemusí být na to sám.

Každý máme svůj potenciál. Někdo umí komunikovat s druhými přes vlasy a může být skvělý kadeřník/kadeřnice. Jiný má velký cit na děti a byl by skvělý pracovník s dětmi a tak dále a tak dále. Těch příkladů bude nespočet. Náš potenciál, je často zastíněný našimi strachy, sebelítostí, sebepodceňováním či nedůvěrou v sami sebe. To jsou témata, se kterými neskutečně rád pracuji. Můj potenciál, je pracovat s lidmi a jejich vztahy. V prví řadě se vztahem k sobě samému a poté s partnerem, rodinou, kolegy, se vtahem k práci, k penězům, ke světu.